úterý 22. září 2009

Cesta z Prahy az do Meky, batuzkarske... (cast 3)

Nekdy kolem pulnoci prijizdime do Kuty. Uz cesta taxikem pres centrum napovida, ze prave tady je "australska" Ibiza. V ulicich duni techno, blondate krasky se misi s opalenymi surfari a ostatni prihlizeji. Snad jen pamatnik prezdivany Gruond Zero pripomina tragedie z 12.rijna 2002, kdy prave tady v centru vsi te zabavy zahynulo 202 lidi pri bombovych utocich.

Prijezd na ostrov Gili Air, ktery ma jen cca 1,5km na delku

Hlavni plaz na ostrove Gili Air

Kuta je zajimava predevsim zvlastni smeskou navstevniku. Vetsinu tvori australsti teenageri, kteri si sem jedou opravdu bez zabran uzit anonymnich radovanek, dale nekdy az prilis uvolneni surfari bez tricek a to vse dokresluji backpakeri, kteri tu vetsinou jen prespi, a sedivejici dedulove, kteri hledaji ztracene mladi. V Kute neni o lacinou zabavu nouze, hodne alkoholu, poulicni rvacky a divocina na parkete. To je Kuta, kterou s takovou radosti velmi rychle opoustime, abychome se aslepson na par dni dotkli "skoro" raje na ostruvkach Gili u Lomboku.

Tradicni mistni rybarska lodka, Gili Air

Koralova dekorace mistniho baru v Japonskem stylu, Gili Air

Gillies, jak tyhle tri hroudy v Balijskem mori familierne prezdivaji cestovatele, jsou jednim z tech mist, kde cas jeste furt plyne tak trochu pomalu a prasne cesticky brazdi jen kola a konske povozy. My ze tri ostruvku volime pomerne klidny Gili Air. Prochazky po plazi, cerstva a levna rybi kuchyne, potapeni se zraloky, popijeni piva s mistnimi radoby rasty a odpoledni pospavani na terase, to pro nas byli ty tri dny na Gilies. Vsecho pekne jednou konci a my musime v patek odletet z Bali do Bangkoku.

Plazovy bar na Gili Air

Tak se konecne po tech letech cestovani s batohem dostavam tam, kde to snad vsechno zacalo. Bangkok to je meka batuzkaru a ctvrt Khao San jejich al-Haram. Neni snad zadne jine mesto na svete, kde byste v nekolika na sebe navazujicich ulickach potkali ne stovky, ale snad tisice backapakeru na jednom miste. Davy mladych, usmudlanych, cestou strhanych "dobrodruhu" se tady nakonec vzdycky potkaji. Bangkok to je uzel na ceste Asii. At jedete z Vietnamu do Malajsie, Z Barmy do Laosu, ci z Kambodzi do Indonesie, vzdy se zastavite v Bangkoku. Z Khao Sanu se stal jakysi kyc, parodie na tu nezavislost a svobodu, kterou vetsina z nas v tom cestovani hledala. Mistni nam davaji presne to, co na prvni pohled chceme. Daji nam levny spinavy pokoj bez oken, levne jidlo v poulicnim stanku uvarene, tak aby nam chutnalo, vyperou nam pradlo za par bhatu a my mame pocit, ze tohle je to Thajsko. Uz schazi jen si koupit balicek s dopravou na Koh Phi Phi a vyrazit na letani s Gibony, ktere zajistuji mistni batuzkarske cestovky. Ono to asi nakonec neni samo o sobe tak spatne. Proc mam tedy ale stale pocit, ze je to vsechno jaksi ploche postradajici hlubsi rozmer? Pripomina mi to cestovani v bubline!

Pohled na Wat Arun pres reku Chao Phraya, Bangkok

Sand prave ti vsudypritomni obchodnicci a podvodnicci, kteri jsou nedilnou soucasti te masovosti, ktera je zivnou pudou pro vsechny parazity. Po par dnech v Bangkoku, kdy jsem stihl uz nekolikrat naletet nejruznejsim trikum na oblnuti cestovatelu, uz mistni zcela ignoruji. Mrzi mne to, ale nemam uz jine volby. Prichazim o moznost nahlednout do povahy mistich lidi a sblizit se s nimi, alespon trochu pochopit jejich svet, protoze je to pro mne prilis riskantni. Mozna tohle je duvod, proc se vyplati hledat ty mene frekventovane destinace, protoze prave tam se clovek setka s tou vrelosti mistnich lidi a moznosti alespon kratce nahlednou do povahy mistni kultury. Tady se clovek jen zene o chramu k chramu, od plaze k plaze, od baru k baru, ale jakoby v izolaci od te barevnosti a hloubky, kterou prinaseji prave lide a setkavani s nimi.

Obri socha leziciho budhy v charmu Wat Pho, Bangkok

O Bangkoku vice v dalsim prispevku, ale bohuzel bez fotografii. Stary dobry Panasonic jsem poslal po Martinovi do CR a uz se tresu na novou zrcadlovku z Hong Kongu. Nejake tipy? Jeste jsem se nerozhodl, do ceho pujdu:-). Komentare pod clanky uz jsou povoleny.

1 komentář:

  1. Zdar Lukyne a Eržo!

    Jak tak čtu o vaší výpravě v Indonézii, tak se mi trochu postesklo. Není to tak dávno, co jsme se také procházeli po úžasných plážích na Gili Air a už bych se tam klidně zase vrátil. Pole popisu vypadá, že jste to dost profrčeli, ale co se dá dělat, když je tam tolik zajímavostí a času je tak málo.

    Užij si zbytek cesty do Pekingu
    Adam

    OdpovědětVymazat