Po rocni odmlce jsem se opet vydal na cestu s batohem, do Jihovychodni Asie (JVA). JVA je mezi batuzkarema opravdu pojem. Snad kazdej, koho na cestach potkate tudy prosel, po stopach Leo DiCapria na Koh Phi Phi, Bangkokem i do Chiang Mai. Dlouho jsem s touhle cestou vahal, az nastala jedinecna prizlezitost ted pri ceste do Ciny. Musim rict, ze jsem z tehle cesty mel trochu obavy. Obavy z rozcarovani, z masoveho turismu i z toho, co se nakonec z toho nezavisleho cestovani stalo. Tady v Bangoku to mozna vsechno zacalo a taky to tady konci, Bangkok to je meka batuzkaru se vsim, co k tomu patri. Nase cesta zacala v Kuala Lumpur...
Po priletu do Kuala Lumpur na mne dychla ta zvlastni vune asijskeho multikulturalismu. V KL ziji pohromade puvodni obyvatele Malay (30%), etnictni Cinani(30%), tamilsti Indove(20%) a to cele dotvari smeska lidi ze zbytku sveta. Tohle mesto mne na prvni pohled ohromilo optimismem. Optimisme z toho, jak to vsechno pekne klape. Malajsie se z JVA krize vyhrabala snad nejlepe a zivotni standard je srovnatelny s CR. Asie roste, je v kurzu a veri, ze bude jeste lepe. Socialni problemy Jizni Ameriky se Maljasii i ostatnim tygrum do znacne miry vyhnuly, mozna i diky omezene mire demokracie a dosti silne vladni regulaci. Optimismus a energie tady ze vseho primo srsi. Kazdou vterinu tu citim, ze epicentrum sveta je tady, v Asii. Z Evropy a USA se staly dedecek s babickou, z Afriky nestastne ditko, Jizni Amerika si neudela vysokou skolu a proto musi furt delat rukama, zatimco Asie dopsiva v plne sile.
Kdyz mluvim o Kuala Lumpur, tak nesmim nezminit jidlo. Indicka, cinska i malajska kuchyne se setkava vedle sebe na kazdem rohu. Smesice vuni a chuti, kterou clovek zazije jen parkrat za zivot. Stanky s obcerstvenim lemuji ulicky, kde se krci tradicni malajske osady - kampungy pod obrimi Petronas Tower. Trochu mi to cele pripomina sceny z filmu Paty element, ale docela mi to chutna:-).
Z Kuala Lumpur jsme vyrazili do Singapuru. Tam jsme na vlastni oci mohli videt, kam to Cinane dokazi dotahnout! Treste se! Cinske mesto pod nadvladou rodiny Lee, kde demokracie je prazdny pojem a sovoboda tisku zboznym pranim. Prumerna mzda je vice nez 10000 USD\mesic a vischni se tu maji sakra dobre. I mean business! To je Singapur.
Po dni stravenem v Singapuru vyrazime do o poznani chudsi Idonesie. Po priletu na letiste se jiz ze vsech stran ozyva: "Jalan! Jalan? Jalan Jaksa? Jaksa! Jaksa!" Podle nasich batuzku vsichni ihned neomylne identifikovali, ze z cele te obri Jakarty, kde zije nejmene 10 milionu lidi, jedeme do jedne malicke ulicky jizne od centra. To je dalsi znak "nezavisleho" cestovani po JVA. Ta mala batuzkarska gheta v srdcich mamutich mest, kde se vsichni potkame. Je to pohodlne, vsechno mame pri ruce - levne hostely, pradelny, internet, neodbytne cestovni agentury i restaurace s jidlem pro Evropany, kde se vedle prizpusobenych mistnich dobrot tesnaji hambugry s pizzou.
Nejvice je pro mne mrzute to, ze cim jsme si v tech cestovatelskych ghetech vsichni pozicne bliz, tim vice se vlastne vzdalujeme. Kdyz clovek potka cestovatele v srdci Mauritanie po tydnu osameleho cestovani, hned je to zavdavek k srdecne diskuzi, mozna i novemu pratelstvi. V batuzkarskych ulickach pak nejdenou uhybame pohledem a snazime si predstavit, ze jsme tam sami.
V Jakarte zustavame jen jednu noc a velmi radi tohle spinave, pachnouci, velke a nespoutane mesto opoustime prvnim rannim klimatizovanym vlakem. Cilovou stanicic je mnohem prijemnejsi kulturni centrum Javy - Yogyakarta. Yogya nas prijemne prekvapuje jednak uvolnenou atmosferou a dale tim, ze turisticka gheta ma dve. Jedno pro malinko chudsi a druhe pro malinko bohatsi batuzkare.
Z Yogyakarty jsme podnikli nejprve vylety do charmovych komplexu v Borobudur a Prambanan. Zatimco prvni zmineny je nejvyznamejsi budhistickou pamatkou Indonesie, druhy je perlou hinduisticke architektury. Borobudur je predevsim velmi fotogenicky, pokud je dobre svetlo. Ve skutecnosti jiz tak bechderouci neni. Na ceste jsme potkali naseho budouciho kamarada Travise z Colorada, ktery jako jeden z mnoha cestuje po JVA rok. Vubec jsme potkavali vetsinu cestovatelu, kteri travi na ceste pul roku a vice. Na Zapade se z toho stava vyznamny trend, prerusit studia a vyrazit na cestu, casto s nabitou kreditkou v kapse:-).
S Travisem se domlouvame na nocni vystup nejaktivnejsi sopky v Indonesii, Gunung Merapi. Rozhodnuti se ukazuje jako zasadni a pozitvni. V jednu rano vyrazime k vystupu na 2911m vysoky vrchol Gunung Merapi. Po narocnem stoupani o vice nez 1500 vyskovych metru, ktery indicka cast vypravy vzdava po prvni prestavce, jsme dorazili v 5:15 na vrchol, kde jsme pak pozorovali nezpomentulny vychod slunce. Pod nohama nam kourila sira, z rozpraskanych kamenu salalo teplo a slunce zabarvilo celou oblohu do zlata. Na tohle se nezapomina, zase jednou na strese sveta.
pokracovani priste...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat