Z pekla do raje a zpet.

V bangkoku jsem nakonec stravil pomerne hodne casu. Tyden v tomto meste hrichu je mozna az prilis, obzvlaste v tomhle rocnim obdobi. Teploty se splhaji ke ctyricitce a opoledne se kazdy den spusti lijak, kterej vetsinou neustane az do pozdnich nocnich hodin. Dorazil monzun, alespon to rikaji mistni.

Thajska kraska? Nikoli, jeden z mnoha mistnich transsexualu!

Bangkok je krome pohadkovych palacu a levne znackove mody znamy predevsim svoji ctvrti cervenych luceren. Teda tech ctvrti je tu rozhodne vic a ty tri nejznamejsi se jmenuji: Pathpong night market, Nana Plaza a Soi Cowboy. Ja jsem se vydal na obhlidku te prvni, ktera se v poslednich letech stala predevsim turistickou atrakci a tak tu vedle sebe potkame nazhavene postarsi gentlemeny i zamilovane parecky na toulkach hlavnim mestem.

V Pathpongu jsou dva typy klubu: prizemni a v patre:-). Navsteve takzvanych blow-job bars ve vysich patrech ulicky Pathpong jsem podle rad starsich a zkusenejsich vyhnul. V prizemi je jeden GO-GO bar vedle druheho a mistni vitaci jsou o poznani aktivnejsi nez ti na Vaclavskem namesti a nezdrahaji se pouzit ani lehkeho nasili pri premlouvani potencialniho zakaznika. Musim rict, ze mne thajske divky v zasade prilis neokouzlily. Zato mistni hosi - ladyboys, to je radost pohledet. Zvedavost mne zavala i do jednoho z mistinich baru, kde zabavu obstarava takzavane treti pohlavi, katoyes, nebo-li transsexualove. Kdo nevidel neuveri! Nekteri hosi vypadaji opravdu kouzelne, jsou k neroznani od divek a z fleku by se mohly zivit modelingem. Porekadlo o tom, ze krasne divky Thajska jsou kluci, mohu jen potvrdit.

Nakupni megacentrum MBK

Bangkok je nejen rajem palceneho sexu, ale i nakupovani. V Bangkoku koupite uplne vsechno a za zlomek ceny, na kterou je nasinec zvykli. Zlato, sperky, obleky, repliky hodinek, znackove obleceni, plastove kachnicky i smazene slepici paratky, to vse je k mani na ulicich Bangkoku. Pro slepici pracky zamirte to spleti ulicek v China Town, pro tricka Lacoste za 100Kc do obchodniho megacentra MBK.

Po par dnech uz toho na mne bylo proste moc. Uz jsem se nechal mockrat obrat mistnimi podvodnicky (nastesti vzdy jen o malo), utratil jsem prilis penez za obleceni a hodinky a videl uz moc az prilis krasnych katoeys. Pokuseni je prilis, musim utect z pekla do raje. Beru nocni vlak do Chumponu a v devet rano uz kracim po bile blazi na ostrove Koh Nangyuan.

Ostrov Koh Nangyuan v tesnem soudsetvi znamejsiho Koh Tao

Na ostrove jsem byl skoro jediny host. Kazdy den jen potapeni, knihy a pozorovani more z terasy meho maleho bungalowu nad plazi. I sem uz pomalu dorazil monzun a s nim odjeli i vsichni turisti. Byl tu klid a presne to jsem potreboval.

Ted uz sedim zase v te internetove kavarne v centru Bangkoku u Khao San. A zitra rano si zase trochu pokecam cesky. V 6:30 odletam do Hongkongu za Arnostem. Snad se mi tam podari vyridit poracovni viza a nebude trvat dlouho, nez nasednu do vlaku smerem Peking.

P.S. Fotografie tentokrat nejsou moje, protoze nemam fotak. Takze zdroj: internet:-))

Cesta z Prahy az do Meky, batuzkarske... (cast 3)

Nekdy kolem pulnoci prijizdime do Kuty. Uz cesta taxikem pres centrum napovida, ze prave tady je "australska" Ibiza. V ulicich duni techno, blondate krasky se misi s opalenymi surfari a ostatni prihlizeji. Snad jen pamatnik prezdivany Gruond Zero pripomina tragedie z 12.rijna 2002, kdy prave tady v centru vsi te zabavy zahynulo 202 lidi pri bombovych utocich.

Prijezd na ostrov Gili Air, ktery ma jen cca 1,5km na delku

Hlavni plaz na ostrove Gili Air

Kuta je zajimava predevsim zvlastni smeskou navstevniku. Vetsinu tvori australsti teenageri, kteri si sem jedou opravdu bez zabran uzit anonymnich radovanek, dale nekdy az prilis uvolneni surfari bez tricek a to vse dokresluji backpakeri, kteri tu vetsinou jen prespi, a sedivejici dedulove, kteri hledaji ztracene mladi. V Kute neni o lacinou zabavu nouze, hodne alkoholu, poulicni rvacky a divocina na parkete. To je Kuta, kterou s takovou radosti velmi rychle opoustime, abychome se aslepson na par dni dotkli "skoro" raje na ostruvkach Gili u Lomboku.

Tradicni mistni rybarska lodka, Gili Air

Koralova dekorace mistniho baru v Japonskem stylu, Gili Air

Gillies, jak tyhle tri hroudy v Balijskem mori familierne prezdivaji cestovatele, jsou jednim z tech mist, kde cas jeste furt plyne tak trochu pomalu a prasne cesticky brazdi jen kola a konske povozy. My ze tri ostruvku volime pomerne klidny Gili Air. Prochazky po plazi, cerstva a levna rybi kuchyne, potapeni se zraloky, popijeni piva s mistnimi radoby rasty a odpoledni pospavani na terase, to pro nas byli ty tri dny na Gilies. Vsecho pekne jednou konci a my musime v patek odletet z Bali do Bangkoku.

Plazovy bar na Gili Air

Tak se konecne po tech letech cestovani s batohem dostavam tam, kde to snad vsechno zacalo. Bangkok to je meka batuzkaru a ctvrt Khao San jejich al-Haram. Neni snad zadne jine mesto na svete, kde byste v nekolika na sebe navazujicich ulickach potkali ne stovky, ale snad tisice backapakeru na jednom miste. Davy mladych, usmudlanych, cestou strhanych "dobrodruhu" se tady nakonec vzdycky potkaji. Bangkok to je uzel na ceste Asii. At jedete z Vietnamu do Malajsie, Z Barmy do Laosu, ci z Kambodzi do Indonesie, vzdy se zastavite v Bangkoku. Z Khao Sanu se stal jakysi kyc, parodie na tu nezavislost a svobodu, kterou vetsina z nas v tom cestovani hledala. Mistni nam davaji presne to, co na prvni pohled chceme. Daji nam levny spinavy pokoj bez oken, levne jidlo v poulicnim stanku uvarene, tak aby nam chutnalo, vyperou nam pradlo za par bhatu a my mame pocit, ze tohle je to Thajsko. Uz schazi jen si koupit balicek s dopravou na Koh Phi Phi a vyrazit na letani s Gibony, ktere zajistuji mistni batuzkarske cestovky. Ono to asi nakonec neni samo o sobe tak spatne. Proc mam tedy ale stale pocit, ze je to vsechno jaksi ploche postradajici hlubsi rozmer? Pripomina mi to cestovani v bubline!

Pohled na Wat Arun pres reku Chao Phraya, Bangkok

Sand prave ti vsudypritomni obchodnicci a podvodnicci, kteri jsou nedilnou soucasti te masovosti, ktera je zivnou pudou pro vsechny parazity. Po par dnech v Bangkoku, kdy jsem stihl uz nekolikrat naletet nejruznejsim trikum na oblnuti cestovatelu, uz mistni zcela ignoruji. Mrzi mne to, ale nemam uz jine volby. Prichazim o moznost nahlednout do povahy mistich lidi a sblizit se s nimi, alespon trochu pochopit jejich svet, protoze je to pro mne prilis riskantni. Mozna tohle je duvod, proc se vyplati hledat ty mene frekventovane destinace, protoze prave tam se clovek setka s tou vrelosti mistnich lidi a moznosti alespon kratce nahlednou do povahy mistni kultury. Tady se clovek jen zene o chramu k chramu, od plaze k plaze, od baru k baru, ale jakoby v izolaci od te barevnosti a hloubky, kterou prinaseji prave lide a setkavani s nimi.

Obri socha leziciho budhy v charmu Wat Pho, Bangkok

O Bangkoku vice v dalsim prispevku, ale bohuzel bez fotografii. Stary dobry Panasonic jsem poslal po Martinovi do CR a uz se tresu na novou zrcadlovku z Hong Kongu. Nejake tipy? Jeste jsem se nerozhodl, do ceho pujdu:-). Komentare pod clanky uz jsou povoleny.

Cesta z Prahy az do Meky, batuzkarske... (cast 2)

Pohled ze stredu krateru na prasne more, park Bromo-Semeru-Batok

Po noci probdele pri vystupu na Merapi jsme hned odpoledne vyrazili vlakem do druheho nejvetsiho mesta Indonesie, Surabaya. Tohle mesto zajiste neni na hlavni turisticke stezce. Trimilionova hlucna metropole, ktera chodcum rozhodne nepreje. Prebihani snad osmiproudovych bulvaru bez semaforu ci prechodu s batohem na zadech se nakonec ukazalo byti jednim z nejvice adrenalinovych zazitku nasi cesty spolecne s jizdou autobusem po Bali. Absence batuzkarskeho gheta nam komplikuje hledani noclehu, az nakonec po dvou hodinach pobihani s batohy mezi auty v 35 stupnovem vedru davame za vdek plesnivemu predrazenemu pokoji bez oken v mistni "skoro" nadrazce.

Toyota LC BJ40 projizdi morem sopecneho prachu na dne krateru, park Bormo-Semeru-Lawang

Pratelsky frantik se foti na okraji krateru Bromo

Surabayu opoustime hned nad ranem, abychom se co nejdrive nadychali sveziho vzduchu v mestecku Semeru Lawangu lezicim na hrane pravekeho krateru, v jehoz stredu lezi tri mensi sopky. Nadmorska vyska kolem 2300m a temer naprosta absence turistu, kteri prijizdeji vetsinou az nad ranem se zakoupenymi balicky s vyhlidkou a projizdkou jeepem, se stava jednim z nejprijemnejsich zazitku cele cesty. Odpoledne se vydavame ke krateru Bromo lezicim ve stredu kaldery.

Silueta sopek Bromo a Batok, park Bromo-Semeru-Batok

Rano nas ceka opet vstavacka ve dve hodiny a vystup na Gunung Penanjakan (2770m) s vyhlidkou na cele panoroma sopek Bormo-Semeru-Batok. Vystup je lehky a pres odrazovani vsech mistnich, ze je to 5 hodin, 25km daleko a ze si musime vzit jeep, to zvladame za cca 1,5 hodiny. Neprijmene prekavapeni na vrcholu v podobe nejmene padesatky zaparkovanych jeepu a stovek lidi na vyhlidce je vyvazeno prijemnym prekvapenim v podobe stareho znameho Travise z Colorada, ktery se nori ze tmy a srdecne nas zdravi. Spolecne se pak otacime na pate a hledame vyhlidku alternativni. Po strmem vystupu, ktery mne stal nejeden sram od bodlaku a jinych trnu, se dostavame na "tajnou vyhlidku", kde je nas jen deset a vychutnavame atmosferu vychodu slunce nad narodnim parkem. Po navratu do Semeru Lawang po snidani jiz vyrazime smerem Bali - Kuta.

Pohled na trojici sopek Bromo-Semeru-Batok

Cesta do Kuty byla snad nejstrasnejsim presunem. Travala sice "jen" cca 15 hodin, ale jelo se pres den a hlavne asi o 5 hodin dele, nez nam sliboval dopravce. Zaverecne hodiny jizdy po hlavni pobrezni silnici na Bali pak byly vskutku hororove a o adrenalin pri predjizdeni rozhodne nebyla nouze.

Vesnicka idyla u Semeru Lawang

...pokracovani priste

Cesta z Prahy az do Meky, batuzkarske... (cast 1)

Nove Time Square? Ne, ctvrt Bukit Bintang v KL

Po rocni odmlce jsem se opet vydal na cestu s batohem, do Jihovychodni Asie (JVA). JVA je mezi batuzkarema opravdu pojem. Snad kazdej, koho na cestach potkate tudy prosel, po stopach Leo DiCapria na Koh Phi Phi, Bangkokem i do Chiang Mai. Dlouho jsem s touhle cestou vahal, az nastala jedinecna prizlezitost ted pri ceste do Ciny. Musim rict, ze jsem z tehle cesty mel trochu obavy. Obavy z rozcarovani, z masoveho turismu i z toho, co se nakonec z toho nezavisleho cestovani stalo. Tady v Bangoku to mozna vsechno zacalo a taky to tady konci, Bangkok to je meka batuzkaru se vsim, co k tomu patri. Nase cesta zacala v Kuala Lumpur...

KL Skyline

KL Tower

Po priletu do Kuala Lumpur na mne dychla ta zvlastni vune asijskeho multikulturalismu. V KL ziji pohromade puvodni obyvatele Malay (30%), etnictni Cinani(30%), tamilsti Indove(20%) a to cele dotvari smeska lidi ze zbytku sveta. Tohle mesto mne na prvni pohled ohromilo optimismem. Optimisme z toho, jak to vsechno pekne klape. Malajsie se z JVA krize vyhrabala snad nejlepe a zivotni standard je srovnatelny s CR. Asie roste, je v kurzu a veri, ze bude jeste lepe. Socialni problemy Jizni Ameriky se Maljasii i ostatnim tygrum do znacne miry vyhnuly, mozna i diky omezene mire demokracie a dosti silne vladni regulaci. Optimismus a energie tady ze vseho primo srsi. Kazdou vterinu tu citim, ze epicentrum sveta je tady, v Asii. Z Evropy a USA se staly dedecek s babickou, z Afriky nestastne ditko, Jizni Amerika si neudela vysokou skolu a proto musi furt delat rukama, zatimco Asie dopsiva v plne sile.

Mesita ve ctvrti Little India, KL

Kolinialni architektura v China Town, KL

Kdyz mluvim o Kuala Lumpur, tak nesmim nezminit jidlo. Indicka, cinska i malajska kuchyne se setkava vedle sebe na kazdem rohu. Smesice vuni a chuti, kterou clovek zazije jen parkrat za zivot. Stanky s obcerstvenim lemuji ulicky, kde se krci tradicni malajske osady - kampungy pod obrimi Petronas Tower. Trochu mi to cele pripomina sceny z filmu Paty element, ale docela mi to chutna:-).

Chram v China Town, KL

Petronas Towers, KL

Z Kuala Lumpur jsme vyrazili do Singapuru. Tam jsme na vlastni oci mohli videt, kam to Cinane dokazi dotahnout! Treste se! Cinske mesto pod nadvladou rodiny Lee, kde demokracie je prazdny pojem a sovoboda tisku zboznym pranim. Prumerna mzda je vice nez 10000 USD\mesic a vischni se tu maji sakra dobre. I mean business! To je Singapur.

Singapore skyline okolo Raffles square

Puvodni domky obchodniku se krci pod mrakodrapy, Singapore

I mean business!, Singapore

Po dni stravenem v Singapuru vyrazime do o poznani chudsi Idonesie. Po priletu na letiste se jiz ze vsech stran ozyva: "Jalan! Jalan? Jalan Jaksa? Jaksa! Jaksa!" Podle nasich batuzku vsichni ihned neomylne identifikovali, ze z cele te obri Jakarty, kde zije nejmene 10 milionu lidi, jedeme do jedne malicke ulicky jizne od centra. To je dalsi znak "nezavisleho" cestovani po JVA. Ta mala batuzkarska gheta v srdcich mamutich mest, kde se vsichni potkame. Je to pohodlne, vsechno mame pri ruce - levne hostely, pradelny, internet, neodbytne cestovni agentury i restaurace s jidlem pro Evropany, kde se vedle prizpusobenych mistnich dobrot tesnaji hambugry s pizzou.

National memorial postaveny prezidentem Suhartem, Jakarta

Nejvice je pro mne mrzute to, ze cim jsme si v tech cestovatelskych ghetech vsichni pozicne bliz, tim vice se vlastne vzdalujeme. Kdyz clovek potka cestovatele v srdci Mauritanie po tydnu osameleho cestovani, hned je to zavdavek k srdecne diskuzi, mozna i novemu pratelstvi. V batuzkarskych ulickach pak nejdenou uhybame pohledem a snazime si predstavit, ze jsme tam sami.

Becak - cykloriksa v Yogyakarte

V Jakarte zustavame jen jednu noc a velmi radi tohle spinave, pachnouci, velke a nespoutane mesto opoustime prvnim rannim klimatizovanym vlakem. Cilovou stanicic je mnohem prijemnejsi kulturni centrum Javy - Yogyakarta. Yogya nas prijemne prekvapuje jednak uvolnenou atmosferou a dale tim, ze turisticka gheta ma dve. Jedno pro malinko chudsi a druhe pro malinko bohatsi batuzkare.

Borobudur - nejvyznamnejsi budhisticka stavba Indonesia

Z Yogyakarty jsme podnikli nejprve vylety do charmovych komplexu v Borobudur a Prambanan. Zatimco prvni zmineny je nejvyznamejsi budhistickou pamatkou Indonesie, druhy je perlou hinduisticke architektury. Borobudur je predevsim velmi fotogenicky, pokud je dobre svetlo. Ve skutecnosti jiz tak bechderouci neni. Na ceste jsme potkali naseho budouciho kamarada Travise z Colorada, ktery jako jeden z mnoha cestuje po JVA rok. Vubec jsme potkavali vetsinu cestovatelu, kteri travi na ceste pul roku a vice. Na Zapade se z toho stava vyznamny trend, prerusit studia a vyrazit na cestu, casto s nabitou kreditkou v kapse:-).

Prambanan

S Travisem se domlouvame na nocni vystup nejaktivnejsi sopky v Indonesii, Gunung Merapi. Rozhodnuti se ukazuje jako zasadni a pozitvni. V jednu rano vyrazime k vystupu na 2911m vysoky vrchol Gunung Merapi. Po narocnem stoupani o vice nez 1500 vyskovych metru, ktery indicka cast vypravy vzdava po prvni prestavce, jsme dorazili v 5:15 na vrchol, kde jsme pak pozorovali nezpomentulny vychod slunce. Pod nohama nam kourila sira, z rozpraskanych kamenu salalo teplo a slunce zabarvilo celou oblohu do zlata. Na tohle se nezapomina, zase jednou na strese sveta.

Vystup na Gunung Merapi

Pohled na spici vulkan Merbabu z vrcholu Merapi

Vychod slunce z vrcholku Gunung Merapi (2911m)

pokracovani priste...

Muj novy blog o ceste na vychod, zivote v Cine i o vsem, co mne zrovna napadne

Rok a pul ubehlo od me cesty do Indie, ktera tak zasadne zmenila muj pohled na svet. Po roce a pul jsem se rozhold, ze budu opet psat blog. Zacnu podbne, jako jsem zacal ten posledni, a to na ceste. Po dvout tydnech zarputileho cestovani s Martinem sedim sam v internetove kavarne v Bangkoku a pisu. Mam na to chut a asi to i potrebuji. Budu psat o cestovani, zivote v Cine i otom, co mne napdane a budu citit poterebu to napsat. Kolikrat mam pocit, ze se mi v hlave rodi zasadni myslenka, kterou si zapisu za usi, ale za par dni uz je opet ztraceny v tom mori dalsich napadu, zazitku a postrehu. Od ted to jiz bude jinak!:-)